Czech version only.
Original article was published here
Rozhovor s MICHALEM POSTRÁNECKÝM, majitelem firmy Gen61 s.r.o. a zakladatelem a vedoucím Centra Města Budoucnosti (CMB) na Českém Institutu Informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze.
Pracuje a žije v České republice i v USA, kde působí od roku 2000. Byl hlavním designerem Planet Hollywood Westgate v Las Vegas a Timeshare. Orientuje se na urbanisticko-architektonické eco-friendly a „smart“ projekty, regeneraci stávajících osídlení a navrhování nových městských struktur za pomoci chytrých technologií a užití vizuálně augmentovaného digitálního informačního prostředí.
Chtěl jste se této profesi věnovat už odmalička? Jaké vlastnosti by měl mít architekt?
Ano, v době mého mládí mě hodně ovlivnily knihy s voňavým papírem a obrázky, které si člověk mohl pohladit. A některé z těch, které se objevovaly včetně pod vánočním stromkem, byly i o historické architektuře a příbězích, které se v nich odehrály. To mě pravděpodobně velmi brzy nasměrovalo tímto směrem.
Zabýváte se rozvojem měst za pomoci takzvaných chytrých technologií. Co to všechno obnáší?
Vystudoval jsem na Fakultě architektury i obor urbanismu u profesora Luďka Tódla, kteří mě společně s dalšími borci v tomto oboru a jejich teoretickým přístupem k tomuto sektoru umění architektury a tvorby urbanizace krajiny zásadně ovlivnili. Na škole jsem velice blízko spolupracoval s architektem Petrem Starčevičem na mnoha soutěžích, kde jsme se snažili různé technologie v oblasti energií či dopravy v těchto projektech umísťovat.
Po vysoké škole po krátké epizodě v Cementárnách a vápenkách bylo mým druhým místem Ateliér urbanistické syntézy na Útvaru hlavního architekta hl. Města Prahy u profesora Hrůzy, s hlavním architektem profesorem Borovičkou. Zde jsem se naučil základy toho, jak porozumět městu ve stadiu konceptu až po směrný územní plán. Největším výsledkem této mojí profesionální etapy byla spolupráce s architektem Jardou Ouřeckým a dalšími kolegy na projektu Prognóza rozvoje Prahy do roku 2030. Přes dobu, ve které vznikala, v ní byl návrh budoucího rozvoje prostoru Prahy navržen i s ohledem na předpokládané budoucí inovační technologie, které jsme si v té době představovali. Rovněž jsme pracovali stejným dílem i s celým ekosystémem prolínajícím Prahu. Dnes se velmi často používá termín, nazývající tento přístup „holistickým“, což mě v té době minulé nenapadlo. Připadalo mi to jako naprosto normální věc. V té době byl již také vyřešen pražský okruh a nikdy by mě nenapadlo, že ještě dnes po společenských změnách a možnostech, které nastaly, nebude dokončený.
Patří do představ o chytrém městě budoucnosti i chytré lampy nebo koše? A jak do toho přispívá také informační systém města?
Samozřejmě, že nová informační nebo chcete-li digitální vrstva města, ať již pro získávání dat, tak jejich přenos a poskytování koncovému uživateli, je provázána i na běžný itinerář (prvky vybavení) veřejného prostoru, bez ohledu na to, zda je veřejný či soukromý. Výsledkem by mělo být optimální využití nabytých informací a jejich zpětné zprostředkování „bez hranic“ občanovi a subjektům, kteří tento prostor sdílí a od nichž byla i veliká část dat posbírána.
Přenos informací oběma směry by měl ve svém výsledku umožnit větší znalost o daném území, jevech a procesech, včetně chování všech uživatelů tohoto území. Díky tomu i lépe navrhnout, upravit a dostavět a hlavně lépe organizovat veškeré dění v místě samotném, se snahou minimalizovat negativní následky, přicházejících do území ze svého okolí a nadřazených systému. Zásadní změnou je možnost přístupu k informacím virtuálně kdekoliv a v okamžiku, kdy to potřebujeme, k čemuž tato informačně komunikační infrastruktura napomáhá. Rovněž by to mělo umožnit politikům lépe komunikovat se svými voliči a nechat je obousměrně lépe komunikovat všechny připravované záměry v území, nebo umožnit manažerům zodpovědným za optimalizovaný rozvoj dané lokality vykonávat svoji činnost řádného hospodáře podstatně produktivněji. Pro dodavatele služeb a produktu z komerčního prostoru to umožní bytí více konkurenceschopné a blíže svému zákazníkovi.
Jsme celý život navyklí a zaškatulkovaní do různých administrativních systémů, v rámci kterých si organizujeme život a jsme k nim přivazováni. Tato nová informačně komunikační digitální vrstva nám rovněž umožňuje více využívat nejen své území, ale území mimo svůj administrativní šuplík. Rovněž můžeme na tomto rozvoji nacházet i negativní jevy, které nás začínají omezovat, jako je Airbnb, frustrující množství pomalu se pohybujících turistů na atraktivních místech, která dříve „patřila“ jenom nám, koloběžky, které všude překáží a podobně.
Existují příklady měst ve světě, která můžeme považovat za „chytrá“? Jaké město je vlastně „chytré“?
Pokud se budeme bavit o řešeních na úrovni velkého města, kde je hlavním úkolem optimalizace složitějších systémů, jako je například integrovaná doprava nebo-li přesun lidí v rámci městského systému v návaznosti na jeho okolí, tak se nemusíme bát ohodnotit Prahu, jako jedno z „nejchytřejších“ měst poskytujících a organizujících tuto službu a optimalizaci jejího využití. Tím myslím organizaci celého systému. To, že si koupíte jízdenku specializovanou kartou nebo za pomoci chytrého telefonu, z tohoto systému chytrý rozhodně nedělá, to je pouze jeden z uživatelských nástrojů k jejímu použití!
Pokud budeme chtít používat pojmenování „chytré město“, je nutné si vytyčit hranice jeho významu, jelikož se z tohoto slovního spojení stala jakási vše spasitelská a nadpřirozená koncepce, která vytvoří švihnutím magické technologické hůlky kouzelné město, ve kterém bude každý spokojený a natěšený na každý další den! Tak to očekávejte pouze ve světě virtuálním, který nám takovýto pocit štěstí jistě může umět navodit. Realita je taková, že bychom neměli pod toto označení schovávat nic jiného, než implementaci nových digitálních technologií do infrastruktury všech typů urbanistických struktur a jejich meziprostoru, tedy i do infrastruktury, která je spojuje. Tímto získáváme ohromné množství dat z každého okamžiku, ze kterého umíme následně díky použití algoritmů, nazývaných umělá inteligence, lépe vyhodnotit informace, které chceme získat. Následně by měla přijít etapa „chytrého“ použití této nové znalosti ke stavu navýšení naší životní úrovně, což již záleží na úhlu pohledu každého z nás a sociálně politické situaci v regionu, ve kterém se nacházíme. Tím myslím i rozdílnost názoru na hodnocení životní úrovně v Praze, Brně, Ostravě nebo v menších městech v jejich okolí či někde v pohraničí. Součástí chtěného výsledku by tak měl být i pocit duševní pohody, pozitivního sociálního začlenění do společnosti nebo prostředí minimalizovaného stresu, který nám umožní i rozvoj vlastní osobnosti, ne pouze materiální. To si umím představit například v chytré obci plné vinných sklípků. V přeplněném městě, obývaném generací mileniálů a ještě mladších spoluobyvatel, to třeba bude zelený park s bezplatným napojením na rychlý internet plný virtuálních Pokémonů.
Abych se vrátil k Vaší otázce, tak z technologického pohledu na věc by se stačilo podívat na různá města spíše směrem daleko na východ od nás, nejlépe pokud dohlédnete třeba do Jižní Koree. Ve velikých městech jde tedy o „ochytření“ různých subsystémů (klasicky je to vedle dopravy a logistických center energetický systém, odpadové hospodářství, vodní hospodářství, průmyslové zóny, …). I vzhledem k urbanisticko-prostorové struktuře a organizaci měst bychom se spíše mohli bavit o jejich částech nebo čtvrtích, které se budují a případně mohou být přívlastkem „chytrý“, se skřípěním zubů, tak označovány. Můj pohled je s očekáváním upřen k realizaci budoucích projektů, které mají za podpory významných technologických gigantů vzniknout například v Torontu nebo Las Vegas. To proto, že v tom prvním již nastal souboj developera s liberálním přístupem místních obyvatel. Ti jednoduše brání svoje právo na to, nebýt špehován v každém okamžiku svého života, kdy vše může být využito a zneužito proti komukoliv z nás, ale i právo žít si svůj život bez toho, aby byli vedeni neviditelnou rukou „technologického bratra“ při svých rozhodnutích a myšlenkových procesech. Na druhou stranu ten technologický bratr jim slibuje naprostou anonymitu, život v bezpečném prostředí, naplněného informačními hody o všem, na co si vzpomenete a bezbariérového přístupu k pocitu štěstí. Pravda je, že mu v podstatě stačí již to, co o sobě sami sdílíme na různých sociálních sítích a co nasbírá ze zdrojů z námi odsouhlaseného poskytování informací o vlastním výskytu v území během celého dne.
Záleží na vedení města, jak chytře umí využít nové technologie při rozvoji svého území? Jak vnímáte tato vedení měst v ČR? Jsou vašim řešením nakloněny?
Se starosty a starostkami, se kterými jsem měl možnost hovořit za sebe nebo jménem Centra Města Budoucnosti, se snažím najít optimální míru zapojení inovačních technologií a takzvaných chytrých řešení v území, které spravují. Pochopitelně záleží na velikosti obce nebo města. Myslím, že většinou chápou, že technologie za ně nevyřeší mnohaleté problémy, které se v jejich území vyskytují, ale rovněž chápou, že mohou pomoci například v komunikaci s občany a v poskytování kvalitnějších a dostupnějších služeb. Jsou v dosti obtížné situaci. Jejich původní povolání je nemusela vybavit znalostmi, která by jim umožnila rozumět všem produktům, kterými chtějí vybavit jejich obce a města od desítek dodavatelů, kteří by jim je rádi prodali. Je jim často prezentováno, že bez jimi nabízené technologie či aplikace se jejich obec či město neobejde. Je určitě vhodné si nechat poradit a dobře spočítat, jaké výhody jim vybrané řešení přinese. Samozřejmě to nemusí být v jejich volebním období, ale takové rozhodnutí je již jenom na nich. U nás v Centru to s nimi rádi probereme a případně je nasměrujeme k optimálnímu rozhodnutí.
Sám se podílíte na rozvoji hlavního města tím, že mimo jiné spolupracujete s Operátorem ICT, který připravuje Augmentovaný virtuální model Prahy. K čemu se bude využívat? V jakém stádiu je zrod takového modelu?
Upřímně řečeno jsem byl na začátku tohoto projektu, který jsem vymyslel, a po dohodě s OICT jsem připravil zadání a účastnil se jeho zrození. Jde o augmentovanou virtuální realitu, promítanou do brýlí nad fyzickým modelem vybraného území, pro velké územní celky případně i nad fotografie území. Pokud máte k dispozici vhodně připravená data, můžete nad vybraným územím zobrazovat různé simulované procesy a děje, případně i to, co se v něm děje v čase reálném. V tomto virtuálním světě je také možné spolupracovat, a to nejen z jednoho místa. Součástí realizačního týmu jsem ale již nebyl, do toho jsem se „neprobojoval“. Součástí dohody mezi OICT a Centrem Města Budoucnosti bylo, že model bude umístěn v CMB. Tomu tak bylo i celý rok a několik lidi na modelu pracovalo. Některé výsledky jejich práce byly představeny i na mezinárodním veletrhu MIPIM v letošním roce, ale ty ještě z daleka nebyly na úrovni původního záměru a zadání projektu, i když podle harmonogramu dávno již být měly. Vzhledem k tomu, že se vedení OICT rozhodlo s CMB dále nespolupracovat, tak o budoucnosti tohoto projektu již nemám žádné informace. V rámci CMB spolupracujeme s naším členem, firmou Pocket Vittuality, která vyvinula unikátní zobrazovací metodu nazvanou Holotable, která je v našem Centru k vidění. V budoucnosti je celkem pravděpodobné, že větší města, sdružení obcí či správce velikých výrobních a logistických celků, budou takovýto nástroj běžně používat.
Už se v Praze začala dělat opatření, aby se posunula k chytrému městu? Jak do koncepce „chytrého města“ zakomponovat integrovaný záchranný systém?
K odpovědi na tuto otázku, jaká opatření byla již udělaná, nejsem bohužel úplně kvalifikován. Zatím jsem totiž neslyšel uspokojivou odpověď na to, co bychom si měli pod tímto souslovím ve spojení s Prahou přesně představit. Tím ale neříkám, že se zde, stejně jako v jiných metropolích nezačaly novinky typu „smart“ aplikovat. Neděje se to ale žádným koncepčním způsobem. Upřímně jsem ani neviděl, že by existovala nějaká konzistentní, apolitická parta lidí s dostatečnou kvalifikací a zodpovědností za svá rozhodnutí. To můžeme vidět například ve Vídní, ale ne v Praze. OICT to rozhodně není a nebude. Ono zavádět novinky do jednotlivých subsystémů, tvořících urbanistický systém města a jeho okolí, musí začít i změnami v organizaci jeho řídícího útvaru. Celý koncept poté musí mít dopad na Metropolitní plán Prahy. Rovněž samotné zpracování tohoto plánu musí reflektovat nové nástroje. Pouhým nasazením technologií se město chytřejším rozhodně nestává. Změny musí začít od samotné hlavy.
A jak by mohlo chytré město vypadat za dvacet nebo třicet let? Jaké je vaše vize města do budoucna?
Bude záležet na tom, jak budou schopna absorbovat například autonomní automobily a mnoho dalších zařízení, které se v prostoru města začnou objevovat. Určitě to nebude jednoduché. Stačí si všimnout, jaký problém byly dvojkolky Segway v centrech měst nebo v současnosti s koloběžkami a brzy i s koly, které se objevuji všude. Takovýchto změn bude daleko více, budeme asi kolem sebe potkávat různá robotická zařízení, plnící rozličné úkoly a putující městem 24 hodin. To, co nebude tak viditelné, snad bude i způsob řízení města a jeho jednotlivých systémů. Každé město je otiskem společnosti, která ho užívá. A ta se momentálně zásadně přeměňuje právě v závislosti na technologiích, které dávají neživým předmětů vlastnosti přesahující schopnosti lidí. To je velice lákavé a při mnoha činnostech velmi nápomocné, ale rovněž zde vzniká nebezpečí, že naše přirozené schopnosti budou otupeny. To se potom projeví ve všech našich činnostech i ve vnímání svého okolí. Rozvoj měst ovlivní třeba i to, jaké technologie proniknou do jejich správy a managementu. Více než koncept chytrého města se bude třeba seznámit s termínem město resilientní, ve vztahu ke změnám životního prostředí, změnám společenským a změnám v chování společnosti právě ve vztahu k technologiím. Bude to doba, která nám stále častěji bude přinášet nové možnosti. Mnoho zážitků nám zprostředkuje digitální virtuální svět, ve kterém budeme bohužel asi trávit stále více času. Díky němu se však budeme opět moci vracet do svých dětských let a magických snů.
Jak je možné propojit vizionářské plány o moderním městě s politikou, aby to dobře fungovalo? Jak moc důležité je spojit politické, ekonomické a vizionářské plány? Jak se to daří propojit?
Každý z nás se rodí se schopností snít a prožívat události bez bariér, které nám tento prožitek běžně neumožňují. Postupem času, jak dospějeme, tuto schopnost snění většina z nás ztrácíme a již nejsme schopni je přeměňovat ve vize. Proto je třeba chránit a opečovávat ty, kteří jsou jich schopni. Takovým vizionářem by měl být architekt-urbanista. Pokud je jím však také někdo, kdo je zvoleným lídrem města a je schopný tyto vize i prosazovat a realizovat, tak se může zrodit něco úžasného. To obvykle nevznikne kompromisem, ale participací všech entit v území.
Za zdravý rozvoj města by podle mne měl být zodpovědný tým respektovaných odborníků, který by byl nezávislý na politickém uskupení, momentálně řídícím město, a mohl by na tomto rozvoji pracovat kontinuálně.
Jaká je úloha developerů při koncepci chytrého města? Jak se vám spolupracuje s developery?
Pro developery je nejdůležitější sehnat v dohledné době stavební povolení a minimalizace nákladů na realizaci. V projektech rezidenčního charakteru v zásadě není developer, který by měl důvod své projekty obohacovat o inteligentní infrastrukturu či řešení, pokud nepočítáme několik málo luxusních rezidenčních projektů, do kterých developeři určitá řešení roubují. Developery masové rezidenční výstavby k tomu nic nenutí. Development co nejrychleji rozprodají a již se o něj dále nestarají. Navíc je výrazný deficit bytů a jejich cena je vysoká, každá další přidaná hodnota bytu, by i navýšila v této situaci jeho cenu. Pozitivní změna nastane teprve, až nabídka začne převyšovat poptávku a klienti si začnou vybírat podle kvality a ne schopnosti dosáhnout na hypotéku.
U komerčních staveb, tedy hlavně kancelářských komplexů si developeři udržují svůj zaběhlý standard, kde jsou určité technologie implementované podle kategorizace těchto kancelářských ploch, ale nikdy tam není zbytečně nic navíc, co by nebylo vynuceno nějakou specifickou situací. Proklamace některých developerů jsou více marketing. Ta inteligentní infrastruktura je tam většinou dodaná až samotným uživatelem objektu.
Zatím jsem neměl možnost spolupracovat s žádným developerem v České republice. Při realizaci mnou projektované výškové budovy v Las Vegas jsem měl tu nejlepší zkušenost, jako jsem mohl mít. Měl jsem možnost spolupracovat s profesionály na nejvyšší úrovni a bylo to znát. Tím nechci říci, že zde bychom tady tyto schopnosti postrádali, to spíše naopak. Ale je zde rovněž značný výskyt teoretiků.
Nakolik se dá do územního plánu zakomponovat koncepce „chytrých měst“?
To je celkem důležitá otázka. Již dlouhou dobu dávám tuto otázku různým propagátorům a „prodejcům“ konceptu a strategií chytrých měst. Jakkoliv dlouhé metodiky a návody na takzvané chytré město, které jsem měl k dispozici, nic takového primárně neřeší. Přitom tím by každý dokument měl začínat, společně s exaktním popisem a vysvětlením pojmu Chytré město, venkov či region, včetně toho kde „začíná a končí“. Kromě toho, pokud součástí plánovací dokumentace se stane například nějaká „chytrá vrstva” popisující tuto nadstavbu nad jednotlivými subsystémy a koordinuje je, je nutné rovněž definovat, kdo bude za tuto vrstvu při posuzování souladu s územním plánem zodpovědný a starat se o její aktualizaci, jelikož rozhodně nepůjde o vrstvu statickou.
Budou lidé ochotní využívat chytrá řešení ve městech? A co starší generace? Jakou máte na své projekty zpětnou vazbu od obyvatel měst?
Myslím, že když pro ně bude výhodné je využívat, tak s tím nebudou mít žádný problém.
Osobně se u nás v CMB snažím otevřít diskuzi na téma města tři generací. To je symbolické označení pro město, které dokáže rovnocenně uspokojit občany všeho věku, kde všechny generace mají například možnost rovnocenné participace na jeho rozvoji. Základním komunikačním nástrojem většiny občanů je dnes takzvaný chytrý mobilní telefon. Bez rozdílu věku. Jen malé procento těch, kteří ho mají, jsou schopni ho použít pouze v nejnutnějším případě. Je to bohužel naopak. Rozhlédnete-li se kolem sebe, jak jsou na něm závislí mnozí z nás. A je pro ně skoro nemožné se od něj oddělit.
Technologická řešení, která umožňují městským systémům fungovat lépe, čímž je myšleno například to, že sníží energetickou spotřebu nebo produkují omezené množství škodlivých látek, jsou pro většinu jejich uživatelů neviditelné. Pro ty je například zajímavé, zda-li mohou díky jim například zaplatit méně za energie, vodu či se rychleji a pohodlněji přesunout z jednoho konce města na druhý.
Děkuji za rozhovor.
