CIIRC ČVUT slaví 10. výročí svého založení, což byla vhodná příležitost k rozhovoru s jedním ze zakladatelů ústavu, jeho prvním ředitelem a nyní vědeckým ředitelem, prof. Vladimírem Maříkem.
CIIRC ČVUT existuje již 10 let. To je ve srovnání s nejstaršími technickými univerzitami či vědeckým výzkumem jako takovým poměrně krátká doba. První dekádu však lze hodnotit na základě dosažení stanovených cílů. Můžete mi říci, jaké byly cíle nového ústavu v roce 2013 a zda a jak byly splněny?
Cílem budování Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky bylo především skloubit excelenci a kvalitu výzkumu užitečností výzkumných výsledků a jejich aplikovatelností v praxi. Naším cílem bylo vybudovat ústav s více než kritickou masou výzkumných pracovníků s odpovídajícím renomé v Evropě, který by byl viditelný na evropské výzkumné mapě. V neposlední řadě jsme se chtěli stát inkubátorem pro doktorandy s důrazem na kvalitu vzdělávání. Těchto cílů se podařilo dosáhnout již v roce 2021, včetně toho, že se na výzkumu podílejí tři stovky výzkumných pracovníků a doktorandů.
Jedním z milníků bylo vybudování nového sídla ústavu – moderní univerzitní budovy v rámci Kampusu Dejvice. Stavba stála více než miliardu korun. Jak se ohlížíte za rychlou výstavbou a jak je budova nyní využívána?
Nová budova byla postavena v letech 2014 až 2017. Stavba byla dokončena jen s mírným zpožděním. Nejvíce si ceníme toho, že budova byla dokončena bez dodatečného navýšení finančních prostředků, ale v požadované kvalitě. A co je ještě důležitější? Po několika kontrolách, ať už ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu nebo ministerstva školství, nebyla na celém průběhu stavby a jejím financování shledána jediná závada. Dnes budova slouží nejen nám, ale i rektorátu, elektrotechnické fakultě a několika dalším. Je nejen architektonickou dominantou, ale také důležitým centrem moderního dejvického kampusu.
CIIRC ČVUT je s Průmyslem 4.0 spjato od svého vzniku. Jak se význam tohoto pojmu vyvíjel a prokázal svou životaschopnost? Jaká je budoucnost 4.0?
CIIRC ČVUT byl s Průmyslem 4.0 spojen od samého počátku. Především bych chtěl říci, že koncepce Průmyslu 4.0 pro Českou republiku byla připravována souběžně s výstavbou budovy v letech 2014-2016. Ukázalo se, že česká koncepce Průmyslu 4.0 je širší než původní německá koncepce Industrie 4.0, protože zahrnuje i to, co dnes považujeme za samozřejmé, například sociální dopady. Zahrnovala nejen změny v průmyslové výrobě, ale také v dopravě, zdravotnictví a v životě celé společnosti. Nemluvíme tedy jen o Průmyslu 4.0, ale o Společnosti 4.0, a myslím, že CIIRC k tomu významně přispěl.
Koncept Průmyslu 4.0 se samozřejmě vyvíjí, od zveřejnění Iniciativy Průmysl 4.0 v České republice uplynulo již osm let. Výrazně se mění některé výrobní prostředky, například je již k dispozici 3D tisk a sítě 5G umožňují mnohem rychlejší a efektivnější komunikaci. Nové trendy jsou také ve virtuální a rozšířené realitě. Všechny tyto prostředky se stále masivněji zapojují do Průmyslu 4.0 a jeho pokračování a rozšiřování.
V rámci Průmyslu 4.0 nás čeká ještě hodně práce, minimálně dalších 10 let, než budeme moci říci, že část průmyslu v České republice se chová podle principů 4.0. Vize je však jasná. Myslím, že následující desetiletí bude ve znamení především snahy o zapojení umělé inteligence, humanizaci interakce mezi výrobními zařízeními a lidmi a zavádění robotů schopných pracovat v týmech. Domnívám se, že tyto sociální aspekty budou v blízké budoucnosti hrát významnou roli při posuzování efektivity Průmyslu 4 0.
A co institut? Jaké jsou jeho strategické cíle pro příští desetiletí?
Za deset let bych rád CIIRC viděl jako ještě silnější instituci s evropským, možná celosvětovým renomé. Ale také jako institut, který významně přispěl k transformaci českého průmyslu a společnosti, která se v příštích 10 letech odehraje a bude to pro naši zemi velmi složité období. Chtěl bych, abychom se stali respektovanými nejen v zahraničí, ale i v České republice, aby naše odborné i jiné názory byly pro společnost a vládu relevantní.
Rádi bychom dále rozvíjeli ústav směrem k systematickému doktorskému vzdělávání v rámci vlastního doktorského programu. Ve spolupráci se špičkovými evropskými univerzitami bychom rádi dotvořili koncepci průmyslového doktorátu tak, aby odpovídal požadavkům moderní doby a splňoval nároky, které na nás bude průmysl klást za 10 let.
CIIRC ČVUT má hlavní 4 pilíře – průmysl, energetiku, zdravou společnost a chytrá města a především umělou inteligenci. Jak může CIIRC ČVUT přispět k budoucímu světu? Jak může přispět k dekarbonizaci, zelenějším technologiím, udržitelnosti a odolnosti?
Už přispíváme! Máme zde výzkumnou skupinu prof. Škody, která vyvíjí Teplator. Máme zde dvě skupiny energetiků, kteří navrhují zcela nový přístup k řízení energetické soustavy. Máme zde skupinu, která se zabývá odolností měst a základní infrastruktury a to na bázi agentních systémů z oblasti umělé inteligence. Tedy tímto směrem jdeme již dnes a chtěli bychom to ještě podpořit. Stojí před námi úkol posílit oblast biomedicinnského výzkumu ve prospěch zdraví, lidí, efektivního léčení, diagnostiky. A budeme tomu věnovat mimořádnou pozornost.
Co dělá výzkumný ústav skutečně excelentním co se týká lidí, vybavení laboratoří, podpory státu, managementu? Co tady v České republice ještě chybí? Jak přesvědčujete špičkové lidi, aby svůj výzkum prováděli v České republice?
Základem úspěchu institutu jsou především lidé. Rozhodující jsou ti odborníci, kteří mají odvahu přinášet vize. A nejen je přinášet, ale také je rozvíjet. Tito špičkoví výzkumníci, vedoucí pracovníci našich oddělení a další směřují ústav k excelenci. Protože porovnávají své výsledky, a to je jediná správná a možná cesta, se špičkovými výsledky ve světě. CIIRC si v tomto srovnání nevede špatně a věřím, že to bude motivací pro ostatní a pro další roky rozvoje CIIRC. Už teď je co ukazovat, ať už jsou to výsledky Josefa Šivice, Jana Šedivého, Tomáše Pajdly, Josefa Urbana, Tomáše Vyhlídala, Petra Koláře a mnoha dalších.
Podařilo se nám získat řadu vynikajících vědeckých pracovníků, kteří zde mají prostor pro opravdu svobodný výzkum nezatížený byrokracií a špičkové laboratorní vybavení. Vedení ústavu i ČVUT si jich váží a vyjadřuje jim plnou podporu. Tito lidé na sebe navázali mladé mezinárodní týmy, které dále pokračují v této misi a uskutečňují vize dlouhodobého excelentního potenciálu v České republice.
Abych odpověděl na další část otázky a na to, co souvisí s tím, co jsem právě řekl: v České republice chybí především podpora toho, co směřuje k excelenci a co se vymyká šedi. Česká republika postrádá mezinárodní srovnání.
CIIRC ČVUT patří mezi nejlépe hodnocené součásti v rámci ČVUT (dle Metodiky 2017+) a je součástí vysoce hodnocených mezinárodních projektů. Koho z klíčových osobností byste rád zmínil z hlediska inspirace pro ústav / aktivních podporovatelů, bez nichž by ústav nebyl tím, čím je?
Institut se dokázal z nuly etablovat jako instituce respektovaná v Evropě díky řadě lidí, kteří tuto myšlenku vzali za svou a rozhodli se ji realizovat vlastníma rukama, přesněji řečeno hlavou. Nyní budu jmenovat velké množství lidí v různých kategoriích. Někteří z nich stáli u zrodu a tomuto institutu zasvětili kus svého života a profesní kariéry. Například Václav Hlaváč, Zdeněk Hanzálek, Vladimír Kučera, Michael Valášek, Tomáš Pajdla, Olga Štěpánková, Lenka Lhotská, Libor Přeučil, Jan Šedivý a další. Do další kategorie patří ti, kteří opustili atraktivní pozice v zahraničí a přišli do CIIRC, například Josef Šivic, Josef Urban, Robert Babuška, Tomáš Mikolov, Mikoláš Janota. Přinesli novou atmosféru, vize a projekty a posouvají CIIRC kupředu.
Další našli v CIIRC své útočiště a rozvíjejí zde své vlastní týmy. Rád bych zmínil Radka Škodu, Miroslava Svítka, Petra Bouchnera a Tomáše Vyhlídala. A nesmím zapomenout ani na ty, které jsme zde již inkubovali – Pavla Burgeta, Petra Kaderu nebo Ondřeje Mamulu. Bylo vybudováno několik nových center, za nimiž stojí zdatní manažeři, jmenujme Tilmana Beckera (centrum RICAIP), Jaroslava Lískovce (Národní centrum Průmyslu 4.0) nebo Michala Postráneckého (Centrum města budoucnosti). V neposlední řadě oddělení, která tvoří image CIIRC a jsou nedílnou součástí jeho úspěchu: oddělení projektového managementu, které založil Vít Dočkal a nyní vede Petr Šamánek, s podporou Petry Mikešové a Evy Troppové. Ti od samého počátku stojí za úspěchem mnoha projektů. Patří sem i oddělení komunikace, které pomáhá zviditelňovat ústav a oslovovat veřejnost. Zde je třeba zmínit Alenu Novákovou a Evu Doležalovou. Není možné vyjmenovat všechny, kteří si zaslouží naše uznání.
CIIRC podpořili i lidé zvenčí – např. pracovníci Akademie věd ČR, jmenovitě Jiří Wiedermann, který stál za CIIRC od samého počátku. Velkou podporu vnímáme na partnerských univerzitách – VŠB TU Ostrava, jmenovitě Václav Snášel; odborníci z VUT v Brně podpořili existenci CIIRC v nejtěžších chvílích – Radim Vrba a Pavel Václavek, dále Emil Pelikán (Akademie věd ČR) a Josef Psutka (Západočeská univerzita). Za podporu a pochopení bych měl poděkovat i členům několika českých vlád v čele s premiéry Mirkem Topolánkem, Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem. Rád bych zde výslovně zmínil Miroslavu Kopicovou a Karla Havlíčka.
To byla moje poslední otázka. Chtěl byste ještě něco dodat?
Na závěr bych chtěl říci jednu věc. Za nejdůležitější považuji to, že jsme ukázali, že v českých podmínkách lze vybudovat pracoviště evropského významu, pokud jsou lidé dostatečně motivováni a dostávají prostor. Motivace lidí je rozhodující.
Text: Alena Nováková
Fotografie: J. Ryszawý, ČVUT; P. Neugebauer, FEL ČVUT; R. Sejkot, CIIRC ČVUT, archiv CIIRC
