Kam kráčíme s umělou inteligencí? Tuto otázku se snažila zodpovědět konference SocAIety 2050: Quo vadis homo? pořádaná pod taktovkou ředitele Centra města budoucnosti Ing. arch. Michala Postráneckého. Ohlédněme se za touto významnou událostí letošního podzimu.
Vize roku 2050 a mladá generace
Hned v úvodu Michal Postránecký vysvětlil, čím se tato konference odlišuje od ostatních aktivit na téma umělé inteligence. Jejím cílem bylo nahlédnout daleko do budoucnosti – až k roku 2050 a dále. „Dnes je tu s námi množství mladých lidí, protože to budou oni, kdo budou v roce 2050 řídit společnost,“ uvedl. A skutečně, mladí lidé v publiku nechyběli. Nicméně, možná škoda, že nedostali prostor i na pódiu. Nicméně avizovaný další ročník s nimi již počítá.
Podpora významných institucí
Konference získala záštitu primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody, hejtmanky Středočeského kraje Petry Peckové a rektora ČVUT Vojtěcha Petráčka. Poslední dva jmenovaní se konference osobně zúčastnili a aktivně přispěli k panelovým diskuzím. Konferenci podpořila i centra CIIRC – Centrum města budoucnosti, EDIH ČVUT, Národní centrum Průmyslu 4.0, Národní centrum Stavebnictví 4.0 a RICAIP.
Vzdělávání budoucnosti
Radko Sáblík, ředitel známé „Smíchovské průmyslovky“, přinesl jednoduché, ale důležité poselství: „Učitel musí být tím, kdo přináší inovace do třídy, nikoli je zakazuje. Měl by je sám znát a aktivně používat. Když mladé lidi znechutíme, půjdou cestou nejmenšího odporu.“
Výzvy robotiky a energetiky
V rámci diskuse o robotice a umělé inteligenci varoval prof. Vladimír Mařík, vědecký ředitel CIIRC ČVUT, před nedostatečnou energetickou infrastrukturou. „Je třeba se vymezit vůči geopolitickým vlivům a zároveň vrátit průmysl do Evropy – reindustrializovat. Evropa potřebuje vlastní softwarové firmy i datová centra, abychom byli odolní,“ zdůraznil.
Bezpečná umělá inteligence
Jedním z vrcholů konference byl panel na téma bezpečné umělé inteligence. Účastnili se jej přední čeští odborníci: Michal Pěchouček z FEL ČVUT a Olga Štěpánková a Tomáš Mikolov z CIIRC ČVUT.
Interaktivní AIBOT fest
Pro širokou veřejnost a školy byl připraven AIBOT fest, kde si účastníci mohli zahrát dámu s robotem, projít se návrhem modulárního jaderného reaktoru Teplator pomocí virtuální reality nebo si vyzkoušet různé robotické uklízecí stroje. K dispozici byla i ochutnávka RISTRE – jídla budoucnosti.
Pokračování dialogu
Konference SocAIety 2050 neskončila s odchodem posledního řečníka a hosta. Dialog bude pokračovat prostřednictvím digizínu (UN)FAIR, který nabídne prostor pro další rozvoj těchto klíčových témat. Magazín vyjde již příští týden a link zde samozřejmě zvěřeníme.
Závěrečné poselství
Na závěr Michal Postránecký apeloval: „Měli bychom investovat do schopných lidí – mladých, kteří dokážou přinést nové technologie, ale i starších, kteří mají zkušenosti a mohou je předávat.“
Fotografie: Roman Sejkot
Rozhovor s Michalem Postráneckým ve Forbes Live
Ohlasy AIBOT festu
Konference, a speciálně AIBOT Fest, měla velmi dobré ohlasy u dětí – návštěvníků a pedagogů:
„Zpočátku jsem měla strach, aby odborně znějící program konference dokázal zaujmout i naše třeťáčky. Moje obavy zmizely v prvních vteřinách. Naprosto skvělá organizace, osobní přístup a nezměrná ochota organizátorů, přednášejících i vystavujících mi několikrát vyrazila dech. Děti si mohly vyzkoušet virtuální realitu, zahrát si dámu s robotickou rukou, pomazlit si robomedvídka, který pomáhá nemocným lidem, prohlédnout si obří čisticí stroje i si vyzkoušet ovládání elektromobilu. Na všechny jejich otázky (a že jich bylo!) všichni dostali odborné odpovědi. Na své si přišli i ti, u kterých jsem si myslela, že je pro ně svět techniky možná trochu obtížný. Děti o návštěvě konference Socaiety 2050 mluvily ještě několik dní poté. Nemohly si program vynachválit. Moc děkujeme za krásný zážitek.“ třídní učitelka a žáci ze 3. třídy FZŠ Grafická
……………..
„Konference Socaiety 2050: „Quo vadis homo?“ měla pro mou třídu osmáků daleko bohatší program, než jsem si dokázala představit: kromě toho, že se dozvěděli, jak se dá postavit funkční a vysokorychlostní raketa, také potkali kluka, který dokázal povýšit svého dětského koníčka stavění raket z papíru na obor svého studia i budoucího profesního zájmu, kromě přednášky o stavění a programování humanoidů, viděli, že technikou se v pohodě zabývají i holky, kromě robotů, kteří umí uklízet, hrát dámu, pomáhat lidem s demencí nebo třeba vyhledávat v datech, mohli mluvit přímo se strůjci těchto pomocníků. Pokud se odvážili a skutečně se zeptali, dostalo se jim erudovaného a zapáleného výkladu. Zkrátka na velmi malém prostoru dostali možnost vidět, že s umělou inteligencí pracují lidé z masa a kostí, lidé, kteří buď měli sen, nebo třeba „jen“ dostali ve škole úkol, jehož splnění je vystřelilo na jejich profesní dráhu. V době, kdy se mluví o rušení mnoha profesí, v době, kdy lidé spolu komunikují skrz přístroje, se nám dostalo vřelého lidského jednání, milých rozhovorů, nahlédnutí do oněch nových profesí a setkání s opravdovým zápalem pro svou věc. Bylo to skvělé. Hluboce děkuji.“ třídní učitelka 8. třídy FZŠ Grafická
