S Ivanem M. Havlem jsme se sešli nedávno, na podzim 2019 při přípravě publikace 70 let podivné vědy. Rozhovory s našimi kybernetiky, ve které jsou zařazeny příspěvky 24 autorů. Kniha měla připomenout výročí prvního vydání Wienerova díla Cybernetics or the Control and Communication in the Animal and the Machine v roce 1948, ale vznikala poněkud váhavě, protože řada pozvaných autorů si se svými příspěvky dávala na čas. Při jedné ze schůzek nad rozpracovanou knihou jsme si všimli hravých perokreseb „dědků“ na Ivanově psacím stole. V tu chvíli jsme si uvědomili, že právě oni nabízejí způsob, jak připomenout, že kniha nechce jen vzpomínat, ale především oslavit tvůrčí fantazii a hravost, která je nedílnou součástí vědecké práce. Požádali jsme Ivana, zda by nevybral některé své obrázky jako ilustrace ke knize. Byl to šťastný krok – Ivan s nápadem souhlasil a jeho energie jako kdyby rozžehla ve všech jiskru nadšení – knihu se pak podařilo dokončit během 3 měsíců. Byla to velmi radostná spolupráce. A podobnou zkušenost pro nás představovala celá řada předchozích akcí pořádaných FEL ČVUT, Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky, Českou společností pro kybernetiku a informatiku či AICzechia.
Ivan M. Havel byl významným vědcem mezinárodního formátu, který již od 70. let minulého století pomáhal formovat českou komunitu teoretické robotiky a kybernetiky a napojovat ji na Evropu a svět. Mimořádnou atmosféru měly jeho každoroční předvánoční přednášky v Emauzích, které pro nás všechny odstartovávaly sváteční vánoční období. Jeho skvělá monografie Robotika – Úvod do teorie kognitivních robotů vydaná v roce 1980 výrazně ovlivnila nastupující generaci techniků. Nelze nevzpomenout na jeho účast na přelomovém symposiu CEPES-UNESCO v říjnu 1989 i na jeho významný podíl při organizaci velké letní školy o umělé inteligenci na ČVUT v roce 1992. Vždy se ochotně a rád zapojil do každé zajímavé aktivity, např. významně přispěl do dvou dílu editované monografie Umělá inteligence, účastnil se panelových diskusí, rozhlasových pořadů, neúnavně psal eseje. Byl autorem, který držel slovo a zejména dodával rukopisy včas (takových už mnoho není!). Rozhodně a významně přispěl k dnešnímu silnému napojení české komunity umělé inteligence na evropský výzkumný prostor. Přesto, že mohl žít na politickém výsluní, zůstal celým svým tělem a duší výzkumníkem, badatelem. Pilným a skromným kamarádem a společníkem, otevřeným k jakékoliv diskusi, připraveným naslouchat i ze všech sil podpořit to, co ho zaujalo a co považoval za správné. AICzechia dle svých možností podporoval svými názory a postoji od samého počátku, byl proaktivním zakládajícím členem.
Zvláště aktuální je i motto v úvodu jeho příspěvku v poslední společně publikované knize, které jako kdyby předjímalo, do jakého stavu se dostala společnost během pandemie covidu-19, o jehož existenci v době publikace knihy neměl samozřejmě nejmenší tušení. „I v budoucích tisíciletích bude osobní kontakt lidí oddělených prostorem vždy pomalejší a namáhavější než styk informační. Kyberkultura vnese více či méně netušené změny do lidského chování, vzájemného styku a dorozumívání, seskupování do komunit, všeobecné informovanosti, ba i do politického života. Už se to děje, například prostřednictvím sociálních sítí. Toť výzva k zamyšlení, a to nejen pro informatiky, ale i pro sociology, sociální psychology, antropology, politické vědce a filozofy.“
Význam osobnosti Ivana M. Havla pro českou vědu, zejména robotiku a umělou inteligenci je nesmírný a bude jistě ještě doceněn v budoucnosti. Hlavně nám však bude chybět kamarád, hluboce přemýšlející Člověk s velkým Č. Věnujme mu proto chvíli našich vzpomínek.
Jménem CIIRC ČVUT, České společnosti pro kybernetiku a informatiku a AICzechia zavzpomínali
Olga Štěpánková a Vladimír Mařík
