SocAIety 2050: Dialog o budoucnosti s AI a mladou generací v hlavní roli

0
605
Foto: Roman Sejkot

Kam kráčíme s umělou inteligencí? Tuto otázku se snažila zodpovědět konference SocAIety 2050: Quo vadis homo? pořádaná pod taktovkou ředitele Centra města budoucnosti Ing. arch. Michala Postráneckého. Ohlédněme se za touto významnou událostí letošního podzimu.

Vize roku 2050 a mladá generace
Hned v úvodu Michal Postránecký vysvětlil, čím se tato konference odlišuje od ostatních aktivit na téma umělé inteligence. Jejím cílem bylo nahlédnout daleko do budoucnosti – až k roku 2050 a dále. „Dnes je tu s námi množství mladých lidí, protože to budou oni, kdo budou v roce 2050 řídit společnost,“ uvedl. A skutečně, mladí lidé v publiku nechyběli. Nicméně, možná škoda, že nedostali prostor i na pódiu. Nicméně avizovaný další ročník s nimi již počítá. 

Podpora významných institucí
Konference získala záštitu primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody, hejtmanky Středočeského kraje Petry Peckové a rektora ČVUT Vojtěcha Petráčka. Poslední dva jmenovaní se konference osobně zúčastnili a aktivně přispěli k panelovým diskuzím. Konferenci podpořila i centra CIIRC – Centrum města budoucnosti, EDIH ČVUT, Národní centrum Průmyslu 4.0, Národní centrum Stavebnictví 4.0 a RICAIP. 

Vzdělávání budoucnosti
Radko Sáblík, ředitel známé „Smíchovské průmyslovky“, přinesl jednoduché, ale důležité poselství: „Učitel musí být tím, kdo přináší inovace do třídy, nikoli je zakazuje. Měl by je sám znát a aktivně používat. Když mladé lidi znechutíme, půjdou cestou nejmenšího odporu.“

Výzvy robotiky a energetiky
V rámci diskuse o robotice a umělé inteligenci varoval prof. Vladimír Mařík, vědecký ředitel CIIRC ČVUT, před nedostatečnou energetickou infrastrukturou. „Je třeba se vymezit vůči geopolitickým vlivům a zároveň vrátit průmysl do Evropy – reindustrializovat. Evropa potřebuje vlastní softwarové firmy i datová centra, abychom byli odolní,“ zdůraznil.

Bezpečná umělá inteligence
Jedním z vrcholů konference byl panel na téma bezpečné umělé inteligence. Účastnili se jej přední čeští odborníci: Michal Pěchouček z FEL ČVUT a Olga Štěpánková a Tomáš Mikolov z CIIRC ČVUT.

Interaktivní AIBOT fest
Pro širokou veřejnost a školy byl připraven AIBOT fest, kde si účastníci mohli zahrát dámu s robotem, projít se návrhem modulárního jaderného reaktoru Teplator pomocí virtuální reality nebo si vyzkoušet různé robotické uklízecí stroje. K dispozici byla i ochutnávka RISTRE – jídla budoucnosti.

Pokračování dialogu
Konference SocAIety 2050 neskončila s odchodem posledního řečníka a hosta. Dialog bude pokračovat prostřednictvím digizínu (UN)FAIR, který nabídne prostor pro další rozvoj těchto klíčových témat. Magazín vyjde již příští týden a link zde samozřejmě zvěřeníme.

Závěrečné poselství
Na závěr Michal Postránecký apeloval: „Měli bychom investovat do schopných lidí – mladých, kteří dokážou přinést nové technologie, ale i starších, kteří mají zkušenosti a mohou je předávat.“

 

Fotografie: Roman Sejkot

Rozhovor s Michalem Postráneckým ve Forbes Live

Ohlasy AIBOT festu

Konference, a speciálně AIBOT Fest, měla velmi dobré ohlasy u dětí – návštěvníků a pedagogů:

„Zpočátku jsem měla strach, aby odborně znějící program konference dokázal zaujmout i naše třeťáčky. Moje obavy zmizely v prvních vteřinách. Naprosto skvělá organizace, osobní přístup a nezměrná ochota organizátorů, přednášejících i vystavujících mi několikrát vyrazila dech. Děti si mohly vyzkoušet virtuální realitu, zahrát si dámu s robotickou rukou, pomazlit si robomedvídka, který pomáhá nemocným lidem, prohlédnout si obří čisticí stroje i si vyzkoušet ovládání elektromobilu. Na všechny jejich otázky (a že jich bylo!) všichni dostali odborné odpovědi. Na své si přišli i ti, u kterých jsem si myslela, že je pro ně svět techniky možná trochu obtížný. Děti o návštěvě konference Socaiety 2050 mluvily ještě několik dní poté. Nemohly si program vynachválit. Moc děkujeme za krásný zážitek.“ třídní učitelka a žáci ze 3. třídy FZŠ Grafická

……………..

„Konference Socaiety 2050: „Quo vadis homo?“ měla pro mou třídu osmáků daleko bohatší program, než jsem si dokázala představit: kromě toho, že se dozvěděli, jak se dá postavit funkční a vysokorychlostní raketa, také potkali kluka, který dokázal povýšit svého dětského koníčka stavění raket z papíru na obor svého studia i budoucího profesního zájmu, kromě přednášky o stavění a programování humanoidů, viděli, že technikou se v pohodě zabývají i holky, kromě robotů, kteří umí uklízet, hrát dámu, pomáhat lidem s demencí nebo třeba vyhledávat v datech, mohli mluvit přímo se strůjci těchto pomocníků. Pokud se odvážili a skutečně se zeptali, dostalo se jim erudovaného a zapáleného výkladu. Zkrátka na velmi malém prostoru dostali možnost vidět, že s umělou inteligencí pracují lidé z masa a kostí, lidé, kteří buď měli sen, nebo třeba „jen“ dostali ve škole úkol, jehož splnění je vystřelilo na jejich profesní dráhu. V době, kdy se mluví o rušení mnoha profesí, v době, kdy lidé spolu komunikují skrz přístroje, se nám dostalo vřelého lidského jednání, milých rozhovorů, nahlédnutí do oněch nových profesí a setkání s opravdovým zápalem pro svou věc. Bylo to skvělé. Hluboce děkuji.“ třídní učitelka 8. třídy FZŠ Grafická

 

Previous articleOdolné dodavatelské řetězce pro budoucnost průmyslové výroby. Projekt RAASCEMAN přináší řešení
Next articleProč se nebát umělé inteligence? – Konference o umělé inteligenci a jejích perspektivách